Люби́ца
noun, feminine, inanimate, countable
common- 1.
beloved woman; sweetheart
Он писал стихи своей любице. - He wrote poems to his beloved.
Declension
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nom.nominative | люби́ца | люби́цы |
| gen.genitive | люби́цы | люби́ц |
| dat.dative | люби́це | люби́цам |
| acc.accusative | люби́цу | люби́цы |
| inst.instrumental | люби́цей | люби́цами |
| prep.prepositional | люби́це | люби́цах |























